Ahoj! Jsem kreativní hrnčířka z Levína, vítejte v mém ateliéru

V roce 2012 jsem objevila městečko Levín u Úštěka (okr. Litoměřice), kam jsem se vydala po stopách ak. mal. Zdislava Hercíka, který byl autorem vzorů „Podbrdské keramiky“ a do Levína odešel po roce 1945. Od roku 2013 jsme zde začali pořádat keramická sympozia. Na podzim, v roce 2016 jsem Hercíkův atelier odkoupila. Postupně dům, s původní, patrovou historickou pecí z roku 1942 opravuji a vracím mu život. Tvořím zde svojí autorskou keramiku inspirovanou historickou levínskou keramikou a společně s dalšími dvěma kolegyněmi – keramičkami zde pořádáme keramické akce a řemeslné jarmarky. Kromě historické dvoukomorové pece z roku 1942, kterou jsme uvedli do provozu, pálím v dalších dvou pecích na dřevo (600 l a 950 l), které mi zde postavil kolega, keramik Jaroslav Marek.

Keramika pálená dřevem

Při pálení ohněm se povrch výrobku zbarvuje nestejnoměrně a hlíny i glazury působí živějším a bohatším dojmem a energií, než při výpalu v elektrické peci. Je to z důvodu přímého působení plamene, popela a hlavně atmosféry v peci – tzv. redukční. Jedná se o prostředí, ve kterém z důvodu absence volného kyslíku dochází k barevným změnám v glazurách i hlínách. Výpal dřevem dovoluje ovlivňovat celý proces pálení a tudíž i konečný vzhled glazur. Ovšem jen do určité míry. Výsledek není nikdy zaručen už jen proto, že do procesu vstupuje mnoho činitelů např. prostředí v peci, délka výpalu, naložení pece, druh i kvalita použitého dřeva i  počasí. Právě pestrost povrchů glazur a barev vykouzlených ohněm a redukční atmosférou v peci je důvod, proč řada keramiků opět využívá ke své tvorbě pece na dřevo, i když je výpal dřevem nesrovnatelně pracnější a namáhavější. V pecích otápěných dřevem se také zpravidla pálí na vyšší teploty než v pecích elektrických.

Technologický postup výroby

Cesta každého kusu keramiky začíná ručním vytáčením na hrnčířském kruhu. Používám různé druhy kameninových hmot na vysoký žár, i vlastnoručně namíchané směsi hlín. Po částečném zatuhnutí se nádoby zespodu obtáčí, tzn. dolaďuje se tvar a odstraňuje se přebytečná hlína z okolí dna, „soustruží“ se tvar víček, lepí se např. ucha, nebo hubičky u konvic. Po vyschnutí střepu probíhá tzv. engobování – nanášení engoby (hlinky) stětcem, či namáčením a poléváním, posléze i plastické zdobení hlinkou gumovým balonkem – tzv. kukačkou. Touto technikou jsem se začala zabývat v Levíně, kde jsem objevila historickou levínskou keramiku ze 17. a 18. století, kterou se ve své tvorbě inspiruji.

Po úplném vyschnutí se výrobky pálí (tzv. přežahují) v elektrické peci na 960 °C. Pak se opatřují glazurami, které si sama míchám ze základných keramických surovin. Na závěr se pak výrobky vypálí v peci na dřevo, na teplotu 1250–1350 °C, což zaručuje jejich mechanickou odolnost a nepropustnost. Tomu předchází pečlivé nakládání nádob do pece, podle druhu hlíny i glazury, aby každá zaujímala co nejoptimálnější místo. Trvá to pak další 2 dny, než pec konečně zchladne a je možné s nedočkavostí nahlédnout dovnitř a zhodnotit plody své práce a usilí.

We have created a awesome theme that will help designers,
developers and companies create websites for their startups quickly and easily.